Zavedení inkluzivní výuky ve školách, lze pochopit jedině takto. Vzdělávání není primárním cílem školní docházky
Tímto cílem je snaha dosáhnout toho, aby děti – později dospělí a občané, chápali rozdílnost a obtížnost postavení všech těch, kteří jsou mimo střední hodnoty Gaussovy křivky. Všech co jsou somaticky a psychicky postižení, všech, co nejsou dostatečně inteligentní, těch, co jsou zlí a škodolibí, těch co provokují a nenechají si to vysvětlit. Je velmi těžké opustit staletí zažitou představu, že školy jsou zde pro to, aby vzdělávaly. Tak, jak je systém nastaven nyní, může se vysokoškolským titulem pyšnit i úplný hlupák. Jestli však dokáže obstát v pracovním procesu, o tom rozhodují úplně jiné věci. Penzum dosaženého vzdělání však zdaleka není vše. A je třeba chápat, že v této společnost existují lidé různého druhu, a je to třeba začít chápat už ve škole.
Podporuji tedy myšlenku i nkluze. Je to paradigmatická změna, a nedá se hodnotit kriterii, která platila pro vzdělání v minulém století. Dnešní doba má naprosto jiné akcenty a vzdělávání už dávno není tím, co bylo kdysi. Nejde už jen o to, správně vypočítat trojčlenku, jde také o to pochopit toho druhého a to se jinde, než ve škole, nikdo nenaučí. Ti, kdo mají talent, jistě vyniknou i při tomto způsobu výuky, ti, kdo mají talent menší, nemusí být hned vysokoškoláky. Škola má být prostředí, kde jsou zahrnuty všechny typy lidí, se kterými se můžeme v životě potkat. Nemůže být exkluzivním prostorem, ve kterém se uskutečňuje proces vzdělávání, pro ty, co to chápou. Postavme to ostře – základní škola zde není pro to, aby zde probíhal proces vzdělávání, je zde pro to, aby zde probíhal proces socializace. Vzdělávání je vedlejším produktem. Jen pokud to takto chápeme, má inkluze smysl, protože praxe vzdělávání už je jiná, než před tři sta lety.
