Zabíjení postižených dětí – Darwinismus v praxi.

Darwin napsal: „U přírodních národů hynou duševně či tělesně slabší jedinci a ti kteří přežijí, jsou obyčejně pevného zdraví. Na druhé straně my civilizovaní lidé děláme všechno pro to, abychom proces vymírání zarazili, stavíme ústavy pro slabomyslné, tělesně postižené a nemocné, zavádíme zákony na ochranu chudých a naši lékaři vynakládají veškerý svůj um, aby zachránili každý život, jak jen je to možné. Tak slabí příslušníci civilizovaných společností dále rozmnožují svůj rod. Nikdo, kdo se zabýval chovem domácích zvířat nebude pochybovat, že to lidské rase musí velice škodit.“(Darwin.Ch.: O původu člověka, s.93 ACADEMIA,1970) A jinde: „Lidé obou pohlaví by se měli odříci manželství, jsou – li duševně či tělesně méněcenní..Každý, kdo pomáhá dospět k tomuto cíli, koná velmi dobrou službu.“ (Tamtéž, s. 175) To nejsou jenom izolované výroky. Celé dílo má tento smysl. A tento smysl ideový je mnohem důležitější, než smysl vědecký, který se u Darwina tak vysoce hodnotí. „Musíme snášet zlé důsledky toho, že slabí jedinci přežívají a rozmnožují se…“ (Tamtéž, s94)

Co jiného jsou úvahy nad tím, jak potlačit osobní svobodu z důvodu podrobení se pravidlům evoluce, co jiného je sociální inženýrství, než snaha využít teorií přírodního výběru a uplatnit ji v praxi? A není pak logické jít ještě dál a tvrdit spolu s dalšími, že „metoda přírodního výběru je příliš pomalá a marnotratná a dosáhla mnohého, co se zdá být špatným…Nyní, když v životě se probudilo vědomí, lze doufati, že nastane rychlejší a méně marnotratná metoda evoluce, metoda založená na předvídání a rozvážném plánu, na místě slepého boje a slepého výběru“( Wells J.: Věda o životě,1932,s.456) A ještě později napsal významný český biolog Sekla, že je nutné udržovat populační vývoj za rozsáhlého systematického a záměrného řízení populační politiky ze strany veřejných činitelů. Uvědomuje si ovšem, že fašismus zdiskreditoval eugenické záměry, a pro to i pro něj je základní podmínkou dobrovolnost a nikoli donucování. A jestliže někdo dnes navrhne donucování, jako prostředek k dosažení eugenického cíle, je jen logické, že se ocitá na straně blízké totalitní ideologii a nemusí to být zrovna fašismus.

Mnozí ale namítnout, že s těmito smutnými důsledky nemá Darwinismus mnoho společného, že je to především věda, nikoli ideologie. Chtěl bych říci, že tak to není. I podle filosofa Deweye „představuje Darwinismus novou logiku v hledání odpovědi po podstatě života a morálky…“ (Dewey.J.: The structure of experiance, 1981, s. 32) a logicky přesahuje aspirace vědeckého poznání. Je samozřejmé, že ideový střet mezi darwinismem a kreacionismem není právě ničím víc, než ideovým střetem, že Darwinismus je vědecky pouze lépe vybaven a zastáván stejně iracionálně, jako kreacionismus a že kromě apetitu vše vysvětlit na něm není nic vědeckého. Stává se však vítanou metodou práce v rukách sociálních inženýrů, kteří nám budou tvrdit, že dělají pouze vědu a jinak že o ničem neví.